vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





     Jerome, Klapka Jerome: Svět na jevišti
Z anglických originálů Stage-Land; On the Stage -- and Off; Idle Ideas in 1905; Diary of a Pilgrimage (and Six Essays); The Second Thoughts of an Idle Fellow přeložil Milan Žáček.
Vázané, 240 stran, 185 Kč, rok vydání: 2004, 1. vydání,
ISBN 80-7299-076-4


  o knize
  o autorovi
  ukázka z knihy




O knize

Výbor z rozsáhlého povídkového díla známého anglického humoristy, do kterého jsou -kromě povídek - zařazeny dvě do češtiny dosud nepřeložené autorovy knihy. Jednotícím tématem pro všechny tyto texty je autorova velká láska - divadlo.
"V životě skoro každého člověka", píše Jerome, "nastane chvíle, kdy cítí, že se narodil proto, aby se stal hercem. Toto vzplanutí takového člověka zasáhne, když je mu kolem devatenácti a drží se ho, dokud mu není skoro dvacet. Dotyčný si však myslí, že jen on sám je prodchnutý nadáním - a že by bylo hříšné oslyšet toto vznešené ,volání'. Mě samotnému se to stalo obvyklým způsobem. Sledoval jsem jednoho večera v divadle inscenaci Romea a Julie, když tu mi znenadání blesklo hlavou, že právě pro herectví mám nadání. Jakmile jsem se se svým poznáním svěřil přátelům, začali mi domlouvat. Označovali mne za blázna a říkali, že mne vždy považovali za rozumného člověka, a bylo to tehdy poprvé, co jsem to od nich slyšel... Od svého záměru jsem se však odvrátit nedal..."
Těmito slovy popisuje v sebeironickém, bystrém vyprávění jedno ze svých životních období, které prožil jako herec. Jerome píše o svých strastiplných začátcích, vtipně popisuje zmatky s popletenými příchody na jeviště i komická nedorozumění na scénách. Divadlo se mu ve vzpomínkách jeví jako líbezná, čarovná země, a trápení, která chudého herce tehdy soužila, vypadají zpětně jako malicherné epizody. Jindy dává čtenářům návod, jak se vyznat v záplavě dobových konvenčních her, jak jim porozumět a jakých detailů si všímat. Herec a autor mnoha divadelních her ví, o čem mluví. Do hloubky rozebírá charakteristiky typických divadelních postav - padoucha, hrdinku, komického milovníka, právníka, venkovského balíka…. Rozlišuje, jak umírá padouch a jak hrdina, jaké jsou jejich obvyklé repliky, komentuje divadelní mluvu a rozebírá jejich povahu. Hrdinka tak často pláče nad svým dítětem, že to je neustále ve vlhku. Hrdina má zase ve zvyku pronášet mravoličná kázání a je naplněn vznešenými city jako balón vzduchem. Padouch miluje hrdinku, kouří a nosí bílé límečky a padoušství se oddává nikoli z osobního prospěchu, nýbrž z lásky k věci. Závěr tvoří humorné úvahy, které se dotýkají nejen divadla a herectví samého, ale všeobecně lidských vlastností, předstírání i touhy po uznání v našich životech. Také toto duchaplné a svižné čtení jednoho z nejpřekládanějších autorů, ve kterém Klapka s laskavou ironií popsal různé lidské pošetilosti, svízele i radosti, a které bylo napsáno před 100 lety, dokazuje že Jerome není autorem pouze Tří mužů ve člunu.

  zpět na začátek




O autorovi

JEROME KLAPKA JEROME
(2. 5. 1859 - 14. 6. 1927)
Jerome Klapka Jerome se narodil v rodině laického kazatele a neměl bezstarostné mládí. Jeho otec vydělával pramálo a nedožil se vysokého věku. V patnácti letech J. K. J. osiřel a živil se jako úředník na dráze, ochotnický herec a novinář. To se radikálně změnilo, když mu bylo třicet. V roce 1889 začal časopisecky na pokračování publikovat příběh popisující veselé příhody, vzpomínky a vyprávění tří veslařů. Seriál se brzy proměnil v knihu Tři muži ve člunu (o psu nemluvě), která svého autora okamžitě proslavila a která se jen v Anglii do dnešních dnů dočkala více než stovky vydání a byla přeložena snad do všech světových jazyků. Úspěch této Jeromovy dodnes nejznámější knihy zajistil autorovi možnost plně se věnovat dráze literáta, dramatika, divadelního kritika a novináře. Jeromovo dílo čítá 29 titulů - knih povídek, novel, esejů, úvah, vážných i humoristických románů a divadelních her, ale žádný z nich se už nestal takovým bestsellerem jako Tři muži. A přitom napsal řadu věcí pozoruhodných a půvabných, které neprávem upadly v zapomenutí. Když vypukla první světová válka, přihlásil se Jerome do armády, ale nebyl přijat kvůli svému vysokému věku. Chtěl se však zúčastnit boje, a nabídl tedy své služby francouzskému Červenému kříži, pro který jezdil po bojištích jako řidič ambulance. Po otřesných zkušenostech z války už nic veselého nenapsal. Jeho posledním dílem je autobiografie My Life and Time (Čas mého života, 1926), která dokazuje, jakou literární inspirací mu byl vlastní život.

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

... Na tuto hru jsme měli pět zkoušek.
"K čemu jich u ďasa potřebují tolik?" poznamenala rozhořčeně první stará žena. "Vždyť ji zkoušejí víckrát, než kolikrát ji budou hrát."
Já jsem tehdy pět zkoušek považoval za směšně malý počet, obzvlášť když jsem si vzpomněl na své ochotnické dny a asi třicet zkoušek, skoro všechny v kostýmech, kterých bylo třeba na krátkou frašku; ale přišla doba, kdy jsem i na dvě zkoušky pohlížel jako na signál úzkostlivé přípravy inscenace. Ve venkovském divadle jsem se setkal s tříaktovou komedií zinscenovanou bez jakékoli zkoušky, při níž polovina lidí neznala ani text. "Akce" se domlouvala šeptanými komentáři přímo v průběhu děje, a když se situace zašmodrchala víc, než bylo obvyklé, některá z postav odbíhala z jeviště a nahlížela do scénáře. Pokud šlo o nápovědu, poté, co se herce marně snažila udržet v rámci jednoho děje a co se jí nepodařilo odradit hrdinu, aby se nedvořil nesprávné dívce, došla k závěru, že je jen na obtíž, a šla si v klidu zapálit dýmku ke vchodu pro herce, aby se tak vyhnula dalším zbytečným starostem…

  zpět na začátek