vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





     Lynn, Jonathan a Jay, Antony: Jistě, pane premiére, I. část
Z anglického originálu The Complete Yes Prime Minister, vydaného nakladatelstvím BBC Books, Londýn 1989, přeložil Jan Klíma.
Vázané, 272 stran, 199 Kč, rok vydání: 2004, 1. vydání
ISBN 80-7299-072-1


  o knize
  o autorech
  ukázka z knihy




O knize

Jistě, pane premiére je pokračováním dnes již klasického britského komediálního seriálu Jistě, pane ministře. Příběh, který je situován do prostředí vysoké politiky, byl již s velkým úspěchem uveden v řadě zemí a znají jej i čeští diváci. Autorům se podařilo vtipně a přesvědčivě popsat kariéru fiktivního britského politika Jamese Hackera. Na konci 2. části Jistě, pane ministře byl Hacker jako nudný, nevýrazný ministr vybrán jako přijatelný kompromis mezi dvěma extrémními kandidáty a zvolen premiérem. Průměrnost ho vynesla vzhůru a my můžeme v 1. části Jistě, pane premiére sledovat jeho činnost na vrcholu kariéry. I v nové funkci považuje Hacker sám sebe za úspěšného, veden svou zásadou: "nezáleží na tom, co se skutečně stalo, ale jak události podat tak, abych se tisku jevil v co nejpříznivějším světle". Při rekonstrukci denních událostí se Hacker jakožto zkušený politik, který nemá žádné vyhraněné názory a intelektuální předsudky, neptal: "Co jsem udělal?" ale "Jaké je nejpůsobivější vysvětlení mých činů, které není možno vyvrátit veřejně známými fakty?" Když zůstal sám se svým kazetovým magnetofonem a obvyklou sklenkou skotské a diktoval svou verzi denních událostí, v níž ožívaly jeho úspěchy a neúspěchy přestávaly být neúspěchy, rozdíl mezi fakty a fikcí se mu stále více vytrácel. Hacker věnoval "svému deníku" - nahrávkám do kazetového magnetofonu - velkou péči a mnoho času. Říci, že se mezi těmi dvěma vyvinulo cosi jako milostný vztah, je sotva přehnané. Koneckonců, kdo jiný by byl ochoten jeho líčení bez kritických poznámek vyslechnout? A nejenom vyslechnout - zopakovat mu jeho myšlenky a nápady, což byla vlastnost, jíž si Hacker velice cenil. Díky editorům této knihy si však čtenáři mohou vytvořit na Hackera vlastní názor - podařilo se jim totiž shromáždit řadu objektivních dokumentů a pohledů z "druhé strany", a to především z korespondence sira Humphreyho Applebyho, který poskytl vlastní líčení uvedených tehdejších událostí. I sir Humphrey povýšil - stal se stálým tajemníkem vlády a opět dbal na to, aby chod státní správy zůstal ve vyježděných kolejích a nic se nezměnilo. Čtenáři se samozřejmě setkají i s třetí ústřední postavou, loajálním premiérovým osobním tajemníkem Bernardem Woolleym. Ačkoli se tento komediální seriál o tom, jak to chodí ve vysoké politice, odehrává ve Velké Británii, čtenář s překvapením (a možná i ulehčením) zjistí, že hrátky politiků a chování státní byrokracie je v Británii prakticky stejné jako v Česku.

  zpět na začátek




O autorech

Autory námětu a scénáře jsou Antony Jay a Jonathan Lynn, kteří společně pracovali od poloviny sedmdesátých let ve společnosti Johna Cleese (člena Monthy Python´s Flying Circus). Poté, co v roce 1980 BBC poprvé odvysílala 21 epizod Jistě pane ministře a ty měly neobyčejný úspěch u diváků, novinářů, a dokonce i u některých politiků (M. Thatcherová řekla, že u seriálu s neobyčejným potěšením strávila celé hodiny), napsaly Jay s Lynnem 16 epizod Jistě, pane premiére, které byly postupně poprvé odvysílány v lednu 1986, únoru 1986, prosinci 1987 a lednu 1988. Jistě pane ministře i Jistě, pane premiére patří vždy při svém vysílání k nejsledovanějším televizním pořadům. Seriál se stal v době natáčení dílů Jistě, pane premiére tak populární a oblíbený, že štábu bylo umožněno filmovat přímo v Downing Street 10. Uznání a úspěchů se dočkali nejen autoři, ale také představitelé hlavních rolí: Paul Eddington byl naprosto přesvědčivý jako důvěřivý Hacker, zatímco Nigel Hawthorne mistrovsky ztvárnil machiavelistického Applebyho, jemuž geniálně asistoval Derek Fowlds v roli Bernarda. Když v roce 1988 obdrželi Paul Eddington a Nigel Hawthorne řád CBE a Antony Jay byl povýšen do šlechtického stavu, jedinými kritiky těchto ocenění byla - což nepřekvapuje - britská státní správa, která seriál označila za podlý a přeceněný. Oba autoři získali řadu ocenění, např.: řád britského impéria, cenu Britské filmové a televizní akademie (BAFTA) za scénář, Broadcasting Press Guild (dvakrát). Řadu dalších cen získal sám seriál, který se vysílal již ve více než 40ti zemích světa (např. BAFTA ho třikrát vyhlásila nejlepší komedií a v USA získal cenu za nejlépe napsaný komediální seriál). Půvab seriálu spočívá ve vtipných zápletkách a dialozích (spíše než v situačním humoru), a ani knižní podoba vůči televizní verzi neztrácí nic na svém vtipu.

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

…Nadhodil zajímavý problém. Přesně vzato, první z mnoha. Zeptal se mě, jestli budu mít při projevu brýle.
    Zeptal jsem se ho, co mi radí.
    "Záleží na vás," řekl opatrně. "S brýlemi vypadáte autoritativně a velitelsky... Bez nich čestně a upřímně. Čemu dáte přednost?"
    Bylo to první z těžkých rozhodnutí, které jsem měl udělat. Netušil jsem, že na takovýchhle maličkostech tak záleží. Řekl jsem Godfreyovi, že bych rád vypadal autoritativně a přitom i čestně.
    "Budete si muset vybrat - jedno nebo druhé."
    "A co kdybych...," přemýšlel jsem, "co kdybych je tak nějak během projevu chvílemi měl a chvílemi si je sundal?"
    "To byste vypadal nerozhodně."
    Dobře, nerozhodně bych rozhodně vypadat nechtěl. To by byl přímo výsměch skutečnosti. Zvažoval jsem všechna pro a proti a pořád jsem se nemohl rozhodnout.
    "Co takhle vzít si monokl?" navrhl Bernard. Nejspíš jeden z jeho žertíků…
Z kapitoly "Premiérův projev"


  zpět na začátek