vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





     Einstein, Albert; Infeld, Leopold: Fyzika jako dobrodružství poznání
Z německého originálu Physik als Abenteuer der Erkenntnis přeložil Jan Rey. Doslov napsal a text po odborné stránce přehlédl RNDr. Jiří Podolský.
Vázané, 240 stran, 193 Kč, rok vydání: 2000, 1. vydání
ISBN 80-7299-020-9


  o knize
  o autorech
  ukázka z knihy



O knize

V populárně vědecké knize, která v jasném a srozumitelném výkladu přibližuje vývoj fyziky, autoři dokazují, že všechny podstatné myšlenky ve vědě se zrodily z dramatické srážky mezi realitou a úsilím tuto realitu pochopit. Autoři vysvětlují nejen filozofické pozadí, ale i to, jaké experimentální poznatky vedly k revizi a k překonání dříve uznávaných fyzikálních zákonů. Ve svém výkladu se zabývají myšlenkami slavných badatelů: např. Aristotela, Ptolemaia, Galilea, Koperníka, Newtona nebo Faradaye, přínosem novodobých fyziků Maxwella, Heisenberga, Schrödingera a vysvětlují význam základních pojmů teorie relativity a kvantové teorie, na nichž je založena moderní fyzika. Zásluhou obou těchto teorií se zásadním způsobem prohlubuje naše chápání fyzikálních dějů v nejvzdálenějším vesmíru i v nejmenších měřítkách mezi elementárními částicemi hmoty. Zejména pokud jde o teorii relativity, stěží by zasvěcenější výklad mohl podat kdokoli jiný než její tvůrce, Albert Einstein, který je dodnes považován za největšího fyzika všech dob.Nejen proto stojí za to přečíst si nové vydání knížky z roku 1938, v době svého prvního vydání revoluční a převratné. Navíc i po tolika desetiletích od svého vzniku zůstává tato společná práce dvou vědců fascinující četbou - nejen pro odborníky, ale i pro laiky se zájmem o přírodní vědy.

  zpět na začátek




O autorech

Albert Einstein (14. 3. 1879 - 18. 4. 1955), největší fyzik naší doby, tvůrce speciální a obecné teorie relativity, který zásadním způsobem přispěl i ke vzniku kvantové teorie. Narodil se Ulmu v Německu. Mládí strávil v Mnichově. V 15 letech odešel do Švýcarska, kde se po studiích a krátkém působení na patentovém úřadě stal roku 1909 profesorem teoretické fyziky na curyšské univerzitě. V roce 1911 vedl ústav teoretické fyziky na německé univerzitě v Praze. O rok později se vrátil jako řádný profesor do Curychu. V roce 1914 odešel do Berlína. Po nacistickém puči v roce 1933 byl Einstein zbaven německého občanství i členství v Pruské akademii věd. Emigroval do USA, jako emeritní profesor působil v Institute for Advanced studies v Princetonu až do své smrti. Zajímavým paradoxem je fakt, že Einstein neobdržel Nobelovu cenu v roce 1921 za teorii relativity, ale za teoretické vysvětlení fotoefektu, čímž byl oceněn jeho přínos pro kvantovou mechaniku.

Lepold Infeld (20. 6. 1898 - 15. 1. 1968), významný polský fyzik, autor více než 70 vědeckých prací v oboru kvantové teorie a teorie relativity, působil nejdříve na univerzitě v Cambridgi, kde spolupracoval s Maxem Bornem, od roku 1936 žil ve Spojených státech v Princetonu, kde se stal spolupracovníkem A. Einsteina, s nímž pracoval na problému pohybu v teorii relativity. Po druhé světové válce působil jako univerzitní profesor v Torontu, v roce 1950 se vrátil do Polska. Kromě odborných prací napsal vzpomínkovou knihu na A. Einsteina (čes. Mé vzpomínky na Einsteina, 1959).

Leopold Infeld vyslovil po smrti svého učitele v knize „Mé vzpomínky na Einsteina“ slova uznání:
      „Když jsme dokončili dílo Fyzika jako dobrodružství poznání, napsal jsem:
      'Každý bude o této knize říkat, že ji napsal Einstein a ještě někdo, jehož jméno si nepamatuje. Do konce života ponesu pečeť Einsteinova spolupracovníka.' Tato pečeť mě často znepokojovala. Ale dnes jsem na ni hrdý. Snad teprve nyní dovedu ocenit štěstí, jež bylo mým údělem - štěstí spolupracovat s Einsteinem.“

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

1
VÝVOJ MECHANISTICKÉHO NÁZORU
Velký detektivní příběh – První klíč – Vektory – Hádanka pohybu – Jeden klíč zbývá – Je teplo substance? – Horská dráha – Směnný kurz – Filozofické pozadí – Kinetická teorie hmoty
VELKÝ DETEKTIVNÍ PŘÍBĚH
Představme si dokonalý detektivní příběh, který přináší všechny podstatné klíče k rozluštění a nutí nás k tomu, abychom si utvořili vlastní teorii případu. Sledujeme-li pečlivě zápletku, dojdeme sami k vlastnímu rozluštění právě krátce předtím, než je autor sám prozradí na konci knihy. Správné řešení nás na rozdíl od podřadnějších detektivek nezklame; ba co víc, objeví se právě v okamžiku, kdy je čekáme.
      Můžeme srovnávat čtenáře takové knihy s vědci, kteří po staletí usilovně hledají klíč k tajemství v knize přírody? Srovnávání není zcela správné a později se ho vzdáme, avšak něco na něm je; můžeme je rozšířit a upravit, aby lépe odpovídalo vědeckému úsilí rozluštit hádanku přírody.
      Tento velký detektivní příběh dosud není vyřešen. Nemůžeme si být ani jisti, zda vůbec má konečné řešení. Četba nám už poskytla mnoho. Naučila nás základům řeči přírody, umožnila nám porozumět mnohým z klíčů a byla často zdrojem radosti a povzbuzení v namáhavé a strastiplné cestě vědy. Uvědomujeme si však, že přestože jsme přečetli a porozuměli řadě svazků, jsme dosud ještě daleko od úplného rozřešení, jestliže ovšem vůbec nějaké řešení existuje. V každém stadiu se snažíme nalézt vysvětlení shodující se s klíči, které jsme už vypátrali. Pokusně přijaté teorie vysvětlily mnohá z fakt, avšak obecné řešení, které by se shodovalo se všemi známými klíči, dosud podáno nebylo. Velmi často se ve světle další četby ukázalo, že zdánlivě dokonalá teorie nedostačuje. Objevují se nová fakta, která teorii odporují nebo jež teorie nemůže vysvětlit. Čím více čteme, tím více oceňujeme dokonalé složení knihy, i když se zdá, že úplné řešení uniká, jak my postupujeme.
      Téměř v každém detektivním románu od doby znamenitých povídek Conana Doylea přichází okamžik, kdy ten, kdo příběh vyšetřuje, shromáždí veškerá fakta potřebná k řešení alespoň nějakého stadia svého problému. Tato fakta se často zdají podivná a zdánlivě spolu nesouvisejí. Avšak zkušený detektiv pozná, že v jistém okamžiku není zapotřebí dalšího vyšetřování a že jenom čisté uvažování může vést k správnému seřazení nashromážděných fakt. Hraje tedy na housle nebo se pohodlně uvelebí v lenošce a pokuřuje dýmku, až najednou – hrome! – už to má! Nejenže má vysvětlení pro klíče, které má už po ruce, ale ví také, že se musely stát ještě jiné události. Poněvadž teď přesně ví, kde hledat, může, chce-li, jít ven a sbírat další potvrzení pro svou teorii.
      Vědec, který čte knihu přírody – je-li nám dovoleno opakovat tuto otřelou frázi –, musí nalézt řešení hádanky sám; nemůže se, jak to často dělají netrpěliví čtenáři jiných příběhů, podívat na konec knihy a uspořit si vlastní přemýšlení. V našem případě je čtenář zároveň badatelem. Jeho úkolem je alespoň částečně vysvětlit a objasnit vztah událostí v jejich složité spletitosti. Kvůli byť i jen skrovnému částečnému řešení musí vědec shromáždit přístupná a neuspořádaná fakta a tvůrčí myšlenkovou prací je uspořádat a učinit srozumitelnými.
      Na dalších stránkách chceme v krátkosti vylíčit, k jakým výsledkům vedlo ryzí myšlení ve fyzikálním bádání. Budeme se obírat hlavně významem myšlenek a idejí v dobrodružném pátrání po poznání fyzikálního světa.

  zpět na začátek