|
|
|
|
|||||
|
|
|||||||
Ukázka z knihy
11 Psychoanalytická „technika“ neboli umění naslouchat „Technika“ znamená použití pravidel nějakého umění na jeho předmět; tento význam prošel jemnou, ale významnou změnou. „Technika“ se začala používat pro pravidla týkající se mechaniky, toho, co není živé, kdežto specifické slovo, které se týká živého, je „umění“. Proto je název psychoanalytická „technika“ chybný, neboť se zdá, že se týká neživých objektů a že se proto nemá aplikovat na člověka. Budeme stát na pevné půdě, když řekneme, že psychoanalýza je procesem porozumění lidské duši, a to zvláště té její části, která není vědomá. Je to umění jako porozumění poezii. Jako veškeré umění má i toto svá pravidla a normy: – Základní pravidlo pro aplikaci tohoto umění zní, že se psychoanalytik zcela soustřeďuje na naslouchání. – Nic nesmí být pro psychoanalytika důležitější, musí být optimálně osvobozen od úzkosti a nenasytnosti. – Psychoanalytik musí mít svobodně pracující představivost, která je dostatečně konkrétní, aby se dala vyjádřit slovy. – Psychoanalytik musí být schopen vcítit se do druhých lidí a být dostatečně silný, aby prožívání druhého člověka cítil tak, jako kdyby bylo jeho vlastní. – Takové vcítění předpokládá schopnost milovat. Porozumět druhému znamená milovat ho – nikoliv v erotickém smyslu, nýbrž tak, že dokážeme druhému člověku vyjít vstříc a překonat svůj strach, že přitom ztratíme sami sebe. – Porozumění a láska jsou neoddělitelné. Když se oddělí, dojde k pochopitelnému procesu a dveře pro podstatné porozumění zůstanou zavřené. Cílem terapeutického procesu je porozumět nevědomým (potlačeným) afektům a myšlenkám, uvědomit si jejich kořeny a funkce a porozumět jim. Základní pravidlo je instruovat pacienta, aby řekl vše, jak to jen dokáže, a že má upozornit, pokud něco vynechá. Zvláště se zdůrazní, že pro pacienta neexistují žádné morální závazky, dokonce ani říkat pravdu. (Jestliže pacient lže, měl by to psychoanalytik zaznamenat, protože jinak přestává být kompetentní.) Psychoanalytik by měl odpovědět na všechny otázky, které se týkají jeho osoby, pokud jsou veřejně známy, a analyzand má právo o nich vědět – např. věk, vzdělání, sociální původ. U všech ostatních otázek musí pacient odůvodnit, proč si myslí, že jeho zájem o analytika je oprávněný, nebo zda chce obrátit situaci a analyzovat psychoanalytika (například kvůli odporu). Terapeutický vztah by se neměl vyznačovat atmosférou zdvořilé konverzace a popovídání, nýbrž přímostí. Psychoanalytik nesmí nikdy lhát. Psychoanalytik se nesmí pokoušet zalíbit se, udělat dojem, nýbrž musí zůstat sám sebou. Toho ale dosáhl jen prací na sobě.  zpět na začátek
| ||||||||
vydané knihy
ediční plán
o nakladatelství
distribuce
knihkupectví
antikvariát