vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





    
Tom Sharpe: Nový život Henryho Wilta
Z anglického originálu Wilt přeložila Milena Turner.
Vázané, 208 stran, 179 Kč, rok vydání: 1999, 1. vydání
ISBN 80-85974-57-6


  o knize
  o autorovi
  ukázka z knihy




O knize

Příběh o nepříliš úspěšném učiteli by se mohl odehrát kdekoli na světě, nejen v dnešní Anglii. Henry Wilt deset let učí dospívající mládež, která se naprosto nezajímá o jeho obor, a o povýšení může díky své nevýbojnosti jenom snít. Dvanáct let bezdětného manželství s Evou, která na rozdíl od něho oplývá spoustou energie, v něm udusí poslední zbytky činorodosti, a tak Wilt prožívá okamžiky štěstí jen ve své fantazii. Jednoho dne však nečekaná náhoda zcela změní jeho život a Wilt se stane středem dramatických událostí, v nichž nechybí ani policejní vyšetřování a obvinění z vraždy. Wilt je však obrněn svými dlouholetými pedagogickými a manželskými zkušenostmi a celou situaci bravurně zvládá...
      Skvělý humoristický román současného britského autora plný nečekaných situačních i slovních gagů udrží čtenáře v napětí od první do poslední stránky, způsobí mu časté záchvaty neovladatelného smíchu a v závěru mu připraví i nečekané překvapení...

  zpět na začátek




O autorovi

Tom Sharpe se narodil 30. 3. 1928 v Londýně. Vzdělání nabyl v Lancing College a v Pembroke College Cambridge. Povinnou základní vojenskou službu prodělal ve speciálním oddílu válečného námořnictva. V roce 1951 odešel do Jižní Afriky, kde působil jako sociální pracovník a posléze jako učitel v Natalu. Během let 1957 - 1961 vlastnil fotografický ateliér v Pietermaritzburghu, odkud byl roku 1961 deportován. V letech 1963-1972 přednášel historii na College of Arts and Technology v Cambridgi. S velkým ohlasem se setkal jeho román Wilt z roku 1976 a jeho pokračování, které byly přeložny do mnoha světových jazyků. V roce 1986 mu byla udělena Velká cena Xaviera Fornereta za černý humor. Je ženatý a žije v Cambridgi.

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

Ve sborovně Peter Braintree horlivě stál za Wiltovou nevinou. "Říkám vám, že se s Wiltem dobře znám už sedm let a že s tím, co se stalo, ať už to bylo cokoliv, neměl nic společného."
      Profesor Morris, vedoucí katedry humanitních věd, vyhlížel skepticky z okna. "Už ho tam mají od dvou deseti. To jsou čtyři hodiny," řekl. "To by nedělali, kdyby si mysleli, že s tou zabitou ženskou neměl nic společného."
      "Ať si myslí, co chtějí. Já Henryho znám, a i kdyby ten chudák chtěl někoho zabít, tak toho není schopen."
      "Ve čtvrtek praštil toho tiskaře. To ukazuje, že je schopen iracionálního násilí."
      "Zase chyba. Ten tiskař praštil jeho," řekl Braintree.
      "Až když mu Wilt nadával do usmrkaných zasraných blbců," upozornil profesor Morris. "Kdo jde do třídy tiskařů tři a nadává jim, nemůže to mít v hlavě v pořádku. Zabili ubožáka Pinkertona. Otrávil se výfukovým plynem ve vlastním autě."
      "Však taky zkoušeli zabít Henryho, a málem se jim to povedlo."
      "Ta rána ovšem mohla neblaze ovlivnit jeho mozek," řekl profesor Morris s nerudným zadostiučiněním. "Otřes mozku může s povahou člověka provést divné věci. Přes noc ho změní z milého, tichého nevýbojného chlapíka jako Wilt ve zběsilého vraha, který se utrhl ze řetězu. Staly se už divnější věci."
      "Odvažuju se tvrdit, že Henry by s vámi plně souhlasil," řekl Braintree. "Nemůže to být nic příjemného, být vyšetřován detektivy v té maringotce. Rád bych věděl, co tam s ním provádějí."
      "Dávají mu otázky. Jako 'Jak vycházíte s vaší paní?' a 'Popište nám, co jste dělal v sobotu večer.' Začnou nenápadně a zvolna se propracovávají k těm drsným věcem."
      Peter Braintree se mlčky otřásl hrůzou. Eva. Úplně na ni zapomněl, a pokud jde o sobotu večer, pamatoval si úplně přesně, co mu Henry vyprávěl, že dělal, než se u něho objevil pokrytý bahnem a se smrtelným výrazem...
      "Chci říct," pokračoval profesor Morris, "že je mi divné, když se najde mrtvola na dně jámy vyplněné betonem, že v příštím okamžiku seberou Wilta a drží ho ve vyšetřovacím štábu. Vskutku moc zvláštní. Nechtěl bych být v jeho kůži." Vstal a vyšel na chodbu a Peter Braintree seděl a uvažoval, jestli by neměl něco udělat, třeba zavolat právníka a požádat ho, aby si s Henrym promluvil. Ale zdálo se to poněkud předčasné, a ostatně Henry měl jistě možnost požádat o právníka sám, pokud by si ho přál.

  zpět na začátek