Nakladatelství Aurora - vydané knihy

Helen Fieldingová: Deník Bridget Jonesové

Z anglického originálu Bridget Jones's Diary přeložila Barbora Puchalská.
Vázané, 264 stran, 179 Kč, rok vydání: 1998, 1. vydání
ISBN 80-85974-55-X

O knize

V roce 1995 se na stránkách britského Independentu objevil deník svobodné třicátnice Bridget Jonesové, které dělají starosti hlavně vlastní váha, příjem kalorií, kariérní postup a "citové vydírání" ze strany mužského pohlaví. Nikdo tehdy netušil, kam to tento literární text dotáhne. Neuplynuly ani tři roky a z Deníku Bridget Jonesové se stala přímo kultovní kniha. Deník, jehož pisatelka bývá nazývána "Adrianem Molem v ženské podobě", vedl po několik měsíců žebříček nejprodávanějších titulů na britském knižním trhu a v roce 1997 získal prestižní cenu British Books Award za nejlepší knihu roku. Deník Bridget Jonesové nečekaným způsobem změnil život svobodných žen kolem třicítky, kterých jen v Británii žije více než milion, a k jeho obdivovatelům se dnes hrdě hlásí i někteří poslanci Dolní sněmovny, jejichž literární vkus se v posledních letech radikálně změnil.

O autorce

Helen Fieldingová se narodila roku 1959 v malém průmyslovém městečku Morley v hrabství Yorkshire v rodině ředitele místní textilky, její matka byla v domácnosti a starala se o čtyři děti. Helen vystudovala univerzitu v Oxfordu a poté pracovala deset let v televizi - pro BBC například natočila dokumentární seriál o Africe. Vlastní zážitky z afrického pobytu zachytila ve svém prvním románu, který vyšel pod názvem Cause Celeb v roce 1994. Dnes je tato autorka považována za představitelku nové generace spisovatelek, které úspěšně bourají dosavadní stereotypy ženské literatury ve stylu Joanny Trollopeové. Obrovský úspěch jí však přinesla až její hrdinka Bridget Jonesová, s níž se početné čtenářky ztotožnily a která pomohla mužům proniknout do myšlení příslušnic ženského pohlaví. V současné době pracuje Helen Fieldingová na filmovém scénáři této své zatím nejúspěšnější knihy a zároveň se čtenáři mohou v dohledné době těšit i na její knižní pokračování.

Ukázka z knihy

Novoroční předsevzetí

Nebudu pít víc než čtrnáct skleniček alkoholu týdně.
Nebudu kouřit.
Nebudu utrácet za: strojky na těstoviny, na zmrzlinu a další kuchyňské vynálezy, které stejně nepoužívám; knihy od pisálků, které se jen impozantně vyjímají na polici; exotické spodní prádlo - nemá to smysl, když s nikým nechodím.
Nebudu pobíhat po bytě jako strašák - stačí si představit, že se ostatní dívají.
Nebudu utrácet víc, než vydělám.
Nenechám si přerůst přes hlavu došlou poštu.
Přestanu podléhat kouzlu následujících typů: alkoholiků, workholiků, chorobných dlužníků, mužů, co mají přítelkyně nebo jsou ženatí, misogynů, megalomanů, šovinistů, citových vyděračů, parazitů, zvrhlíků.
Nebudu se hádat s mámou, Unou Alconburyovou a Perpetuou.
Nebudu se vzrušovat kvůli mužům, naopak zůstanu vyrovnaná a zachovám tvář ledové královny.
Nebudu vyhledávat známosti na jednu noc, ale navazovat vztahy po zralé úvaze.
Nebudu lidi za zády pomlouvat a ke každému budu přistupovat velice vstřícně.
Nebudu posedlá Danielem Cleaverem -- milostný románek se šéfem ve stylu slečny Moneypennyové a Jamese Bonda je velice dojemný!
Nebudu trucovat kvůli tomu, že s nikým nechodím. Vypěstuju si naopak duševní rovnováhu, vážnost a pocit ženy dokonalé i bez přítele, což je ten nejlepší způsob, jak někoho sbalit.
Přestanu kouřit.
Budu pít méně než čtrnáct skleniček alkoholu týdně.
Budu se pomocí diety snažit zmenšit obvod stehen o 7,5 centimetru (tj. o 3,75 na každém).
Vyházím z bytu všechny zbytečnosti.
Rozdám veškeré oblečení, co už několik let nenosím, bezdomovcům.
Budu dělat kariéru a hledat nové místo s novými možnostmi.
Budu spořit. Taky si začnu platit penzijní připojištění.
Budu si víc věřit.
Budu víc asertivní.
Budu lépe nakládat s časem.
Budu si místo každodenního vysedávání po barech doma číst a poslouchat vážnou hudbu.
Budu odvádět část svého platu na charitativní účely.
Budu laskavější a budu víc pomáhat ostatním.
Budu jíst víc luštěnin.
Budu ráno vstávat, hned jak zazvoní budík.
Budu chodit třikrát týdně cvičit, a nejen proto, abych si cestou koupila sendvič.
Budu zařazovat fotky do alb.
Budu si nahrávat kompilační "náladové" kazety, abych měla připravenou hudbu se všemi svými oblíbenými romantickými/tanečními/životabudičskými/feministickými písničkami, abych si nemusela hrát na rádoby ztřískanou dýdžejku s hromadou kazet na podlaze.
Navážu fungující vztah se zodpovědným dospělým mužem.
Naučím se programovat video.

Leden

Výjimečně nevyvedený začátek

Neděle, 1. ledna

58,5 kg (však je po Vánocích), 14 skleniček alkoholu (ve skutečnosti to zahrnuje dva dny, protože večírek začal už na Silvestra), 22 cigaret, 5424 kcal.

Můj dnešní jídelníček:

2 balíčky plátkového ementálu
14 uvařených nových brambor za studena
2 krvavé Mary (počítají se jako jídlo, protože obsahují worcesterskou omáčku a rajčata)
1/3 italského chleba s hermelínem
půl pytlíčku koriandru
12 čokoládových figurek (nejlepší je, když se člověk zbaví vánočního cukroví naráz a pak může začít s čistým stolem)
13 jednohubek se sýrem a ananasem
1 porce krocaního karí s hráškem a banány podle receptu Uny Alconburyové
1 porce malinového překvapení ze sušenek napuštěných bourbonem, malinového kompotu, hektolitrů šlehačky a cukrové polevy s třešňovou příchutí a skořicí podle receptu Uny Alconburyové

12.00. Doma v Londýně. Ach jo. To poslední, k čemu mi dostačují fyzické, citové a duševní síly, je účast na novoročním večírku u Uny a Geoffreyho Alconburyových v Grafton Underwood, na němž se podává krocaní karí. Geoffrey a Una Alconburyovi jsou nejlepšími přáteli mých rodičů a -- jak mi strýček Geoffrey vždycky s chutí připomene -- znají mě od té doby, co jsem lítala po zahradě s holým zadkem. Loni v srpnu na státní svátek mi zavolala matka a donutila mě slíbit, že přijedu. Dostala se k tomu mazanou oklikou.
      "Nazdar, zlato. Jen jsem se tě chtěla zeptat, co bys chtěla k Vánocům?"
      "K Vánocům?"
      "Chtěla bys, aby to bylo překvapení, zlato?"
      "Ne!" vykřikla jsem. "Vlastně, promiň..."
      "Tak mě napadlo, jestli bys nechtěla nová kolečka ke kufru."
      "Ale já žádný kufr nemám."
      "Tak ti koupím malý kufřík na kolečkách. Takový, co mají letušky."
      "Mně stačí moje taška."
      "Ale, zlato, s tou svou zelenou plátěnou onucí přece nemůžeš cestovat. Vypadáš jako nějaká Mary Poppinsová, co přišla o místo. Koupím ti jen takový malý, pevný kufřík s vyklápěcí rukojetí. Víš, co všechno se do něj vejde? Chceš modročervenou, nebo červenomodrou kombinaci?"
      "Mami. Je půl deváté ráno. Je léto. Venku je vedro. Já žádnou tašku pro letušky nechci."
      "Julie Enderbyová ji má. Říká, že bez ní neudělá ani krok."
      "Kdo je Julie Enderbyová?"
      "Ale Julii přece znáš, zlato! Je to dcera Mavis Enderbyové. Julie! Ta, co má to prímovní místo v auditorské firmě Anderson consulting..."
      "Mami..."
      "Bere si ji na každou cestu..."
      "Já žádnou tašku na kolečkách nechci."
      "Víš co? Tak my se s Jamiem a tátou domluvíme a koupíme ti pořádný kufr i se sadou koleček."
      Vyčerpaně jsem si odtáhla sluchátko od ucha a hloubala nad tím, odkud pramení ten misionářský zápal pro vánoční dárky. Když jsem si ho přistrčila zpátky k uchu, máma zrovna říkala:
      "...dají se vlastně taky koupit s přihrádkou na pěnu do koupele a tak. Taky mě napadlo, že bych mohla koupit nákupní vozík."
      "A co bys chtěla k Vánocům ty?" Přivírala jsem zoufale oči před oslepujícím srpnovým sluníčkem.
      "Vůbec nic," zamítla ležérně, "já mám všechno, co potřebuju. Zlato," sykla zničehonic, "přijedeš letos na nový rok na krocaní karí k Uně a Geoffrymu, viď?"
      "Hm. Vlastně, myslím..." Zmocnila se mě šílená panika. Co si mám vymyslet, že budu dělat?", ...že na Nový rok budu muset jít do práce."
      "To nevadí. Můžeš přijet potom. Už jsem ti říkala, že Malcolm a Elaine Darcyovi s sebou vezmou Marka? Pamatuješ si na něho, zlato? Je to jeden z těch prvotřídních obhájců. Topí se v penězích. Je rozvedený. Večírek začíná až v osm."
      Bože můj. Jenom ne další cáknutý milovník opery v podivném hávu a s bujnou hřívou ulíznutou na pěšinku. "Mami, už jsem ti říkala, že mi nemusíš nikoho dohazovat..."
      "No tak, zlato. Una a Geoffrey pořádají novoroční večírky od té doby, co jsi lítala po zahradě s holým zadkem! Musíš přijet. Aspoň si budeš moct vzít svůj nový kufr."

Recenze

Tato knížka psaná ve formě deníku si brzy získala přezdívku "ženský Adrian Mole". Text deníku vycházel nejprve na stránkách britského Independentu, jeho knižní podoba se posléze držela na špici "knihparády" a získala v roce 1997 i cenu British Book Award za nejlepší knihu. Autorka, dcera ředitele textilky a novinářka, tu líčí život třicátnice, kterou trápí nadváha, pití, kouření a muži. S trablemi se snaží vypořádat, leč nějak se to nedaří. Že je to kniha určena především stejně "postiženým" čtenářkám, netřeba zdůrazňovat.

Mladý svět
3. 2. 1999

Anglická autorka Helen Fieldingová se k formě deníku uchýlila jako mediální profesionálka a napsala veleúspěšnou knihu, jejíž ohlas je také svým způsobem kultovní. Deník Bridget Jonesové byl několik let nejprodávanějším titulem na britském trhu a předloni získal cenu za nejlepší knihu roku. Hrdinčiny záznamy vycházely původně časopisecky na pokračování, čímž se umocňoval pocit skutečného příběhu, který se rozvíjí v konkrétním čase. Na rozdíl od autorských deníků tady fiktivní postava nevypovídá o svých zvláštnostech, spíš je zobecněným typem. Úplně normální třicetiletá svobodná žena tu vypráví, jak se vyrovnává se současnými životními styly a trendy. V čele každého zápisu najdeme úzkostlivý záznam o dosažené váze, jejž Bridget komentuje s téměř náboženským stresem - hlavním hříchem doby je nadváha. Ženský svět je zmatený feminismem, mužský hrůzou ze vztahu, který by neznamenal pouze sex. Jediný kamarád, jehož zdravému úsudku může Bridget důvěřovat, je homosexuál. Módou je žít "singl", tedy sám s občasnými kratšími či delšími flirty, což vede k tvrdé řeholi neustálého krášlení a věčnému strachu z otěhotnění... Hrdinka je přitom velice sympatická, nenutí se do žádných póz a vysmívá se snobství, čímž poněkud připomíná Amisova Šťastného Jima. Je to vlastně docela rozumná mladá žena, jenže se musí přizpůsobovat době, jejíž konvence povstaly z různých intelektuálních extremismů. Nakonec dospěje ke klasickému happy endu ženských románů, když uloví toho pravého. Není to ovšem žádný vikomt, ale významný právník specializovaný na lidská práva.

Viktor Šlajchrt
Literární noviny, 3. 3. 1999