vydané knihy
  ediční plán
  o nakladatelství
  distribuce
  knihkupectví
  antikvariát





    
Nietzsche, Friedrich: Dionýské dithyramby a jiné básně. Dionysos-Dithyramben und andere Gedichte
Z německého originálu Gedichte přeložila a doslov napsala Věra Koubová.
Kniha vyšla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Inter Nationes, Bonn.
Vázané, 168 stran, 149 Kč, rok vydání: 1998, 1. vydání
ISBN 80-85974-45-2


  doslov
  ukázka z knihy




Doslov

Jen blázen, jen básník...
- ale kdo je víc? Hledač pravdy? S Nietzschem (1844-1900) lze říci jen tolik, že se člověk nedokáže obejít ani bez pravdy, ani bez "lží", především bez "lži" umění. Nietzsche sám je názorným příkladem básníka toužícího po pravdě a filosofa vědoucího, že v ní nelze žít. Z jeho básní tato zkušenost zaznívá stejně jako z jeho filosofie. Je pozoruhodné, jak rozdílné výrazové prostředky Nietzsche pro své umělecké založení nalézal. Jeho muzikálnost jej dovedla až ke komponování, intenzivní cítění jazyka ho svedlo k poezii. V žádné z těchto oblastí se ovšem jeho nadání nerozvinulo tak jako ve filosofii, v umění průzračného a současně dramatického myšlení. I tam se však Nietzsche prosazuje jako suverénní jazykový tvůrce, jehož význam pro německou literaturu bývá srovnáván s Lutherem a Goethem. Na rozdíl od skladatelských pokusů, které se v odborných hudebních kruzích od počátku setkávaly s pochybovačně odmítavým postojem (Nietzsche sám referuje, jak dirigent Hans von Bülow označil jednu z jeho skladeb za "znásilňování Euterpé"), je jeho dílo básnické přijímáno příznivěji, byť především jako součást širšího celku myslitelského.
      Náš výbor zahrnuje zhruba dvě třetiny Nietzschových básní a jejich fragmentů; hlavním kritériem výběru - kromě míry jejich dokončenosti, neboť v pozůstalosti je i velké množství náčrtů a variant - byla jejich svébytná poetická hodnota. Nezanedbatelnou část dochovaných básní tvoří totiž aforismy, případně metaforické ilustrace filosofických myšlenek, psané přísnou poetickou formou. Nietzsche veršoval už od svých školních let a jeho sešity se různými, často opakovanými zlomky plnily po celý jeho vědomý život.
      Zařadili jsme část cyklu Idyly z Messiny, který vznikl roku 1882 v Itálii a který Nietzsche s menšími obměnami převzal do Písní prince Psance, připojených roku 1887 k novému vydání Radostné vědy. Několik básní pochází z počáteční kapitoly Radostné vědy "Žert, lest a pomsta". Báseň Na mostě je z textu knihy Ecce homo (1888), Zpěv půlnoci (Nietzschem nazvaný Das Nachtwandler-lied, v rukopise Das trunkene lied, známý též, pod názvem Das Mitternachtslied) z díla Tak pravil Zarathustra (1885). Několik básní z úvodního a závěrečného oddílu našeho výboru - označených v titulu třemi tečkami - jsou Nietzschem nepublikované fragmenty z pozůstalosti. Jádro knihy tvoří ovšem Dionýské dithyramby, jež Nietzsche z velké části napsal těsně před propuknutím své nemoci. V létě tohoto posledního roku 1888 rekapituloval svou dosavadní básnickou tvorbu a dosud nikde nepoužité zlomky přenesl do nového sešitu. Pokračoval v něm pak svými posledními básněmi Slunce se sklání, Mezi dravými ptáky, O chudobě nejbohatšího, Sláva a věčnost, Znamení ohně. Ještě k nim připojil Poslední vůli napsanou roku 1883 a celek nazval "Zarathustrovy písně". V posledních dnech roku 1888 vznikla přidáním málo obměněných tří básní z Tak pravil Zarathustra konečná podoba Dionýských dithyrambů, včetně tohoto nového názvu. Soubor Nietzsche věnoval francouzskému básníku Catullu Mendesovi s výzvou, aby ho básník předal lidstvu, a podepsal se Nietzsche Dionýsos. Cosimě Wagnerové 3. ledna 1889 na lístku oznámil, že "...jistý boží šašek dokončil v tyto dny Dionýské dithyramby..." Bylo to jeho poslední uzavřené a k vydání připravené dílo. Den poté se definitivně zhroutil.
      V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami jeho učení, a přitom v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvují je odstíny hlásek, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky, hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež je zároveň krajinou ducha. Myšlenkové vazby, které je u Nietzschových básní třeba respektovat, ještě znesnadňují úkol znovuvyvolat jejich zdroj, intenzitu nálady, jež inspirovala autora. Snad takovou situaci připravuje originální báseň sama, když své trnoucí rozpětí čtenářům (a překladatelům) vždy znovu předává.
      Němčina má pro "básnění" obdivuhodně výstižné slovo, vyrostlé z prastaré jazykové zkušenosti - říká mu "zhušťování" (Dichten). A právě tak vhodně popisuje tento výraz činnost překladatelskou. Čím více balastu při překládání odpadá, tím jasnějších kontur může přeložená báseň nabýt. I když jde o úkol vposled nemožný, přece se při jeho naplňování tajuplně vynořují souzvuky a tvary, které i v druhém jazyce na týchž místech otevírají nové významy slov - jinak, překvapivě, a tedy stejně.
      Snad naše dvojjazyčné vydání toto dění alespoň trochu osvětlí. Zároveň dovolí čtenáři vrátit báseň do souvislostí jejího zrodu a vyvážit nevyhnutelnou nedostačivost překladu.

Věra Koubová

  zpět na začátek




Ukázka z knihy

Rimus remedium
Oder: Wie kranke Dichter sich trösten

Aus deinem Munde,
Du speichelflüssige Hexe Zeit,
Tropft langsam Stund' auf Stunde.
Umsonst, dass all mein Ekel schreit:
"Fluch, Fluch dem Schlunde
Der Ewigkeit!"

Welt - ist von Erz:
Ein glühender Stier - der hört kein Schrein.
Mit fliegenden Dolchen schreibt der Schmerz
Mir in's Gebein:
Welt hat kein Herz,
Und Dummheit wär's, ihr gram drum sein!"

Giess alle Mohne,
Giess, Fieber! Gift mir in's Gehirn!
Zu lang schon prüfst du mir Hand und Stirn.
Was frägst du? Was? -Zu welchem - Lohne?"
- - Ha! Fluch der Dirn'
Und ihrem Hohne!

Nein! Komm zurück!
Draussen ist's kalt, ich höre regnen -
Ich sollte dir zärtlicher begegnen?
- Nimm! Hier ist Gold: wie glänzt das Stück!-
Dich heissen "Glück"?
Dich, Fieber, segnen? -

Die Thür springt auf!
Der Regen sprüht nach meinem Bette!
Wind löscht das Licht - Unheil in Hauf'!
- Wer jetzt nicht hundert Reime hätte,
Ich wette, wette,
Der gienge drauf!

(1887)


Rimus remedium
aneb Jak se utěšují choří básníci

Ze tvé huby uslintané,
ty mrcho s přízvím čas,
hodina nám za hodinou zvolna kane.
Ach, darmo v hnusu řve můj hlas:
"Buď proklet, proklet zas
věčnosti chřtáne!"

Svět - z rudy a oceli:
Ohnivý býk - neslyší křik.
Mně do kostí bolest ryje čepelí
letících dýk:
"Je bez srdce svět celý,
a to mu za zlé mít je hloupý zvyk!"
Lej, lej už odvary,
lej, horečko! Do mozku lej jedu!
Už nestrpím tvé rozmary.
Co? Mzdu chceš za svou vědu?
- Ha, děvko! Za tu bědu?
Výsměchu prokleté fanfáry!

Ne! Vrať se zpátky!
Vždyť venku prší, chladno je -
Něžněji zvát tě mám do svého pokoje?
Tak ber! Jak blyští se ty zlatky! -
Že -štěstí- tvoje jméno je?
A v tobě, horečko, mé statky? -

Když tu se dveře rozletěly!
Déšť cáká po posteli:
A závan zhasil světlo - běda běd!
- Vždyť komu teď by rýmy odletěly,
ten, na to vezmu jed,
hned opustil by svět!

(1887)

  zpět na začátek