|
|
|
|
|||||
|
|
|||||||
 doslov ukázka z knihyDoslov
Sadovské rošády
Píše se rok 1799, VIII. rok francouzské republiky. Devětačtyřicetiletý Donatien-Aldonse-François de Sade (1740 - 1814) je už pátým rokem zase na svobodě. Ne na dlouho. Do dvou let se ocitne znovu za mřížemi. Jako autor nemravných spisů. To ovšem ještě netuší. Zatím vychází u Masséa ve čtyřech svazcích série povídek pod názvem Zločiny lásky. Historické a tragické novely, uvedený studií "O románech". Dílka jsou vydána ve francouzské metropoli a jako "pachatel" je uveden D. A. F. Sade, autor románu Aline a Valcour. K autorství žádného jiného díla se Sade doposud nepřiznal, žádné jiné dílo doposud v Paříži nevydal. Na všech ostatních knihách stojí "vydáno v Holandsku", od každé z nich se Sade veřejně distancoval. Nechtěl pochopitelně kompromitovat ani sebe, ani nakladatele. Dosavadních šestnáct let strávených v různých žalářích mu bohatě stačilo. A to ho ještě ani ve snu nenapadlo, že mu jsou vězení a blázince souzeny i na posledních čtrnáct roků života. Třicet let ze čtyřiasedmdesáti...Co tak hrozného vlastně onen příslušník staré rodové aristokracie, který vystudoval elitní jezuitskou kolej Ludvíka Velikého a školu lehké kavalerie, onen jezdecký podporučík, jenž to v sedmileté válce dotáhl až na kapitána, umírněný člen sekce Pík v období jakobínského teroru, co tak hrozného onen markýz de Sade vlastně provedl? Nic, co by stálo za řeč. Ani tehdy, tím méně dnes. V roce 1768 si zaplatil prostitutku Rosu Kellerovou, poněkud více si s ní užíval (ale po bičování a dalších praktikách jí na těle nezůstaly žádné stopy - tolik alespoň úřední lékař - a Rosa byla při podávání žaloby snad až příliš živá). Výsledek: rok žaláře. V roce 1772 si Sade v Marseille objednal zase prostitutky. Rozdával jim bonbony. Prý byly otrávené. To ovšem nikdo nikdy nedokázal. Veškerá škoda, jež oněm děvám vznikla, byl zkažený žaludek. Zato Sade je uvězněn, z vězení prchá, přes čtyři roky se skrývá pod přijatými jmény, nakonec je dopaden, uvězněn a vysvobodí ho až revoluce. Cukrátka mu přišla draho: celkem čtrnáct let. A to mu ještě celých šest let hrozila ztráta hlavy, byl přece travičem. Až v roce 1778, kdy se pravděpodobně zjistilo, že "otrávené" děvy již dostatečně dlouho znovu provozují nejstarší řemeslo na světě, byl hrdelní trest za travičství zrušen. A v době jakobínského teroru? Sade byl pro ctnostné revolucionáře příliš mírný. A zase je ve hře jeho hlava, zaslíbená tentokrát už nikoliv meči, ale gilotině. A zase měl Sade štěstí - Robespierre padl ještě včas. Na pozadí těchto dobrodružství bude posledních čtrnáct let Sadova života nudně šedivých. Božského markýze zavřou tentokrát jenom za spisování pornografie... (...)  zpět na začátek
Ukázka z knihy
Příběh slečny de Tourville
Jsem, pane, dcera předsedy soudu de Tourvilla, který je mezi příslušníky svého stavu příliš známý a příliš významný, než abyste ho neznal. Od chvíle, kdy jsem opustila klášter, jsem celé dva roky nikdy neopustila otcův dům; protože matku jsem ztratila jako velice mladá, o mou výchovu se staral jen otec, a mohu říci, že udělal všechno pro to, aby se mi dostalo veškerého kouzla a půvabu, jímž se příslušnice mého pohlaví vyznačují. Otcova pozornost, plány, s nimiž se netajil, totiž že mě provdá co možná nejvýhodněji, a snad i ta troška zvláštní přízně, jíž mě zahrnoval, jak říkám to všechno brzy vzbudilo žárlivost mých bratří (jednomu z nich, který je už tři roky předsedou soudu, bylo nedávno šestadvacet let a druhému, který byl nedávno jmenován radou, bude brzy čtyřiadvacet).Neměla jsem tušení, že mě nenávidí tolik, jak jsem o tom dnes plným právem přesvědčena, a protože jsem neudělala nic, abych si z jejich strany podobné city zasloužila, žila jsem ve sladké iluzi, že mi oplácejí týmiž city, jaké jsem ve své nevinnosti chovala já k nim. Dobrotivé nebe, jak velmi jsem se mýlila! Pomineme-li péči o mé vzdělávání, ponechával mi otec co největší volnost; co se mého chování týče, spoléhal totiž jen na mne samu, v ničem mě neomezoval a už skoro půl druhého roku jsem měla dovoleno procházet se každé ráno se svou komornou buď na terase v Tuileriích, nebo na hradbách, v jejichž blízkosti bydlíme, a dokonce s ní i buď pěšky, nebo vozem mého otce občas navštěvovat přítelkyně a příbuzné, pokud to ovšem nebylo v době, kdy by mladá dívka neměla být ve společnosti sama. Jedinou příčinou mých strastí je ta nešťastná volnost, proto se vám o ní, také zmiňuji - kéž bych ji nikdy neměla! Před rokem, když jsem se, jak jsem vám právě řekla, procházela se svou komornou Julií v temné aleji Tuilerií, kde jsem doufala najít více samoty než na terase a kde mi taky připadalo, že dýchám čistší vzduch, k nám přistoupilo šest mladých ztřeštěnců a svou hrubou řečí nám dali najevo, že nás mají za to, čemu se říká děvky. V hrozných rozpacích z toho výstupu, a protože jsem nevěděla, jak uniknout, jsem se chtěla zachránit útěkem, když tu právě když jsem byla v té nanejvýš nepříjemné situaci, šel kolem jakýsi mladý muž, kterého jsem velice často vídala, jak se skoro v touž dobu jako já prochází sám, a který působil veskrze počestně. "Pane," zvolala jsem ve snaze přivolat ho, "nemám tu čest patřit k vašim známým, ale potkáváme se tu skoro každé ráno a já doufám, že nakolik jste mě viděl, musel jste se přesvědčit, že nejsem lehkomyslné děvče. Snažně vás prosím, doprovoďte mě domů a zbavte mě těchhle ničemů." Pan de ... - jistě dovolíte, abych jeho jméno zamlčela, vede mě k tomu až příliš mnoho důvodů - ihned přispěchal, zahnal výtržníky, kteří mě obklopovali, zdvořilostí a úctou, s níž mě oslovil, je přesvědčil o jejich omylu, chopil se mé ruky a hned mě z té zahrady vyvedl. "Slečno," řekl mi kousek před dveřmi našeho domu, "považuji za rozumné opustit vás tady; když vás dovedu až k vám, bude třeba říci, proč jsem to udělal. Možná to bude mít za následek, že vám zakáží, abyste se procházela sama. Pomlčte tedy o tom, co se stalo, a choďte dál do téže aleje, když vás to těší a rodiče vám to dovolují. Spolehněte se, že tam budu denně docházet, a vy mě tam najdete vždy připraveného položit život, bude-li to třeba, abych ochránil váš klid." zpět na začátek
| ||||||||
vydané knihy
ediční plán
o nakladatelství
distribuce
knihkupectví
antikvariát